Najednou jsem hleděl na jizerskohorský smrkový svět skrze ocelovou  střílnu, v ruce kulomet z brněnské zbrojovky s pažbou z ořechového dřeva. Tatatatatata! Strašidelný rachot rozezvučel betonovou pevnůstku. Bylo to k ohluchnutí. Stísněné prostory okamžitě zaplavil kouř a pach spáleného střelného prachu. Mechanizmus zbraně podával jeden náboj za druhým, do lesa létaly ocelové včelky, bzučely, každá pátá zasvítila. Podhůřím Jizerských hor pod Štěpánkou se valil nepřítel a osazenstvo pevnůstky se jej pokusilo zastavit.

Střih!

Probral jsem se a otevřel oči, ruku stále na spoušti československého kulometu se zešikmeným zásobníkem, na svět složený ze zelených smrků jsem se pořád  díval skrze jeho mířidla. Před před pevnůstkou byl ale horský klid. Žádný rachot, žádný útok nepřítele. Lesní ticho vyvolávalo iluzi věčného míru. Vedle se usmíval Jiří Dušek, maskovaný správce maličkého muzea zřízeného v betonové pevnůstce nad Tesařovem, úžasného  světa pro malé i velké kluky, osvětlené pouze petrolejkami a bludičkou čelovky.

Marek Řeháček
Ze světa betonové romantiky